Srpen 2006

Další členové a práce

31. srpna 2006 v 3:26
V poslední době se toho docela dost událo...náš mod navázal spolupráci s modem "Září 1939". Jedná se o vzájemnou spolupráci, tedy né sloučení - výměna modelů a pomoc v práci, skoro jako jeden mod, ale vlastně dva.
Taky nám do týmu přibyli noví členové OBill, Player a Retard, který je slovenské nárdnosti,a tak náš mod nabyl ducha Československa. První práce Retarda byla práce na zátarasech "prásečí ocásky". Vytvořil model tyčí a ostnatý drát a textury jsem dodělal i s configurem.
Zároveň jsem dodělal prá věcí na B534, máme 4 typy ( 2 česke, 1 moravská, 1 slovenská). Čísla, která jsou na boku se mění (díky random skryptu). Když dáte B534 na mapu na zemi, tak bude mít otevřenou kabinu, což je asi docela reálmá záležitost. Dále má zvuk startování motoru a vypínaní motoru. Plánuji ještě doděla bomby, které by mohla stíhačka pouštět (celkem jich mohla unést 6, po třech na každém křídle). Z předchozího textu jste asi pochopili, že kabina zle otevírat, což je pravda. jediná chyba co tam je, že ještě nemám dodělaná výšková kormidla a v menu se mi pořád ukazuje spustit podvozek, i když toto letadlo nemá co zpouštět, rady klidně příjmu, co a jak....

AVIA B - 534

28. srpna 2006 v 3:40
Tak a máme i letectvo nějaké ve hře...jsem se pustil do stíhačky AVIA B 534, měl jsem na ní větší "chuť" než na B35, tak uvidíme. Jedna věc, orpavdu to lítá...Jinak, až dodělám vše co je třeba na modelu, tak ještě udělám proměnlivá čísla a znaky...Takže dotazy na toto jsem vám zodpověděl.

Tančík vzor 33

25. srpna 2006 v 17:34
BOLEC PRACUJE NA TANČÍKU VZOR 33, JDE MU TO SKVĚLE. POČÍTÁ UŽ I S AA.

Československá armáda zakoupila v roce 1930 prostřednictvím firmy ČKD tři britské tančíky Carden-Loyd MK.VI ,aby si ověřila jejich schopnosti. V březnu 1930 dorazili do ČKD tři tančíky,jeden přívěsný vozík a jeden přívěsný dopravník. Ty byli po testech, předvedených vojenským doborníkům, na silnici a v terénu zapsány do kmenového listu zkušebních vozidel Vojenského technického ústavu. V dílnách ČKD byli vyrobeny čtyři prototypové vzory. Tři pro armády a jeden pro firemní účely. Pro jízdně-technických zkuškách a vojenských cvičeních se ukázala řada technických a taktických nedostatků.
Do konce roku 1931 byl upraven jeden z prototypů. Kulomet byl vsazen do kulové lafety a chráněn posuvnou pancéřovou clonou, munice se doplňovala ze zásobníku uvnitř bojového prostoru, nové průzory umožňovaly výhled do boků a dozadu a další úpravy. V roce 1932 tančík uspěl v testech, ve kterých najezdil 4350 km, na jejichž základě došlo k úpravě zbývajících tančíků nyní už pod označením Praga P-I. Ty převzali v říjnu 1933 zástupci Pluku útočné vozby.
V dubnu 1933 objednalo MNO 70 tančíků P-I z toho jich 40 mělo být dodáno do konce roku 1933 a zbytek do konce září. Tančík P-I byl přijat do výzbroje pod označením Tč vz.33.
Snýtované pancéřování dosahovalo tloušťky až 12 mm. Před řidičem bylo umístěno vypouklé okenko o rozměrech 300x125 mm s neprůstřelným sklem o tloušťce 50 mm, krytým pancéřovým štítem s pozorovací štěrbinou, podobné okénko měl velitel/střelec na levé straně vozidla. Další průzory byli na bocích a dva na zadní stěně nástavby. Pohon zajišťoval motor Praga ANH. Řadový zážehový čtyřválec o výkonu 22,9 kW při 3000 ot/min dával vozidlu max.rychlost 35 km/h a dojez 100 km na silnici. Výzbroj tvořili dva lehké kulomety ZB vz. 26 ráže 7,92 mm. Zásoba vozidla byla 2600 nábojů. Některé tančíky obrdžely zamlžovací zařízení.
Mezi jeho nevýhody patřila slabá výzbroj a nedostatečná kvalita pancéřování. Jízda v tančíku byla pro posádku velmi náročná, způsoboval to hluk motoru, těsný bojový prostor, nedostatečné větřání,pérování podvozku a omezené možnosti pozorování. Po svém bojovém nasazení v srpnu a září 1938 i na východě republiky na přelomu let 1938-1939 sklidili značnou kritiku za svůj provoz a bojové nasazení.
Po okupaci českých zemí zabralo Německo 40 těchto tančíků, které používala německá armáda k výcviku, a 30 jich získal Slovenský stát. Slovenská armáda se je snažila udržovat v provozuschopném stavu a v roce 1944 se účastnilo pět tančíků protiněmeckého povstání při němž sloužily hlavně k průzkumu a dopravě.
Osádka2
Hmotnost2 300 kg
Délka2 700 mm
Šířka1 750 mm
Výška1 450 mm
MotorPraga ANH
Výkon motoru22,9 kW (31 hp)
Max.rychlost na silnici35 km/h
Dojezd100 km
Pancéřováníaž 12 mm
Výzbroj2 x 7,92 mm lehký kulomet ZB vz. 26

Hlava u našich jednotek.

24. srpna 2006 v 15:12
Jak jsem uvedl, že přirpavujeme nové jednotky, jako update našich vojáků, tak jsem opomenul, že taky připravuji verzi s "Llamovou hlavou". V poslední době snad ani jiní vojáci nevychází, proto jsem se rozhodnul udělat i tuto verzi. Jediným probléme je, že mě v OFp nejde příkaz _unit = _this select 0, ale myslím si, že patche z oficiálních stránek to snad napraví. Jsou celkem dva opravné patche, tak uvidíme, bez tohoto příkazu totiž hlavy nemohou fungovat, což by byla velká škoda.
PS: Článek jsem psal v době pokusů o provedení, byla jen chyba ve skryptu, spíše ve volání skryptu, což se díky foru na OFP.ruprt podařilo, tímto děkuji a omlouvám se Celoushovi a ostatním.

Závora IPPEN a jednotky.

24. srpna 2006 v 11:20
Tasi dokončil svojí závoru IPPEN, ještě jsme měl pár připomínek, ale ty napravil. S dalším členem Bolcem jsme "dali dohromady hlavy" a vytvořili lepší modely. Bolec teď momentálně pracuje na tančíku vzor 33. Bolec a Klub vojenské historie Břeclav mi poskytli textury a fotografie pro leké kulomety ZB26 a ZB30, takže zbraně jsou opravené a mnohem lepšé než předtím a nevypadají tak masivně.
Dále Bolec vyrobil batoh, deku a misku k pěchotě a z knih nascenoval obrázky uniforem a udělal z nich textury, taky jsem udělal ještě pár úprav. Na obrázku jsou sice nové jednotky, ale ještě jsem jim po snímání obrázku udělal nárameníky ne jako texturu, ale jako model, takže vypadají zase o něco lépe. Nejsme sice moc dokonalí, ale chceme náš mod dotáhnout aspoň na úroveň FDF Modu, který má skvělou a velkou škálu jednotek a hlavně pěkné ostrovy.

HABARTOV 1938+přijímání nových členů.

24. srpna 2006 v 10:56
Náš tým je sice malý, ale o to se více snažíme, ale stále potřebujeme nové členy. Missonmakerů je vždy hodně, jako když se roztrhne pytel, proto zde píši, koho vlasně potřebujeme. 3d grafika (klidně i max a cinema 4d pokud mu nejde oxygen, ale raději ty v oxygenu). Dále tvůrce ostrovů docela potřebujeme (WRP TooL, Visitor). Podmínkou je i národnoost, protože lidi ze zahraničí neví skoro o našich pevnostech a taktice nic, což abych řekl prevdu neví většina ani lidí v naší republice a dokonce i část týmu, ale snažím se jim to osvětlit. Takže lidi, dkyby měli zájem, tak Češi, Slováci a ještě tak Poláci.
Petr Tlach

.......................................................................................................................................................
Nedávno jsem si pořídíl knížku, jednotky určení SOS (jedna z inspirací vytvoření modu) a viděl jsem hodněkráte film "Dny zrady". Myslím si, že tento film by měli promítat často, škoda, že jsem jej v televizi nebo kině neviděl, protože jasně ukazuje řádění německého obyvatelstva v ČSR a tento "výkvět" světové kultury chce dodnes majetek, který jsme jim zabavili, zapomínají na našich 360 000 padlích, z větší části popravených, Lidice, Ležáky...

"... v budově četnické stanice v Habersbirku byla patrně také místní škola, neboť v místnosti v prvním poschodí byla učebna s řadami lavic. Nyní však v lavicích seděli četníci, hlavy položené na rukou, a spali. Jejich velitel, pohledný člověk intelektuálního typu, měl skřipec. Prohlédl si také můj pas. "Dobrá" řekl německy, poněvadž to bylo pro mne snazší. "Pojďte se mnou". Sešli jsme znovu do přízemí a četnický důstojník otevřel dveře, z nichž před tím vyšel ten první četník. Vstoupil jsem do místnosti a spatřil jsem na zemi čtyři mrtvoly. Tři z nich ležely nohama ke mně. Byli to četníci. Paže jednoho, kterému jistě nebylo víc než pětadvacet let, trčela do vzduchu. Ztuhl patrně dříve, než ho sem odnesli. Byl střelen do pravého ucha a měl jednu stranu hlavy úplně rozbitou. Čtvrtá mrtvola ležela na zemi vedle pryčny. Byl také střelen do hlavy. Zranění ostatních mužů jsem neviděl, neboť jsem se rozhlížel po místnosti. Byl tam hrozný nepořádek. V místnosti byly čtyři pryčny a prostěradla jednoho lůžka byla potřísněna krví. Všechna tři okna byla vytlučena a podlaha byla plná střepin. Před jedním z oken byly narovnány knihy, patrně jako barikáda: vedle ležel stůl s ulomenou nohou. Židle v místnosti byly rozbité.
Vedle byla druhá místnost a obě světnice tvořily společně podobu velkého L. Obešel jsem mrtvoly četníků, rozšlapávaje přitom střepiny na podlaze a nahlédl jsem do sousední místnosti. Na zemi ležela mrtvola sudetského Němce. Měl obličej jako z vosku, bezbarvé vpadlé rty a dole na prsou, tam kde ho zasáhla střela, byla kulatá hnědočervená skvrna. Na paži měl červenou pásku s písmeny S.D.P. - Sudeten deutsche Partei. Sehnul jsem se a obrátil pásku. Na druhé straně byl hákový kříž. Té spořivosti s páskami.
Zdi budovy byly posety stopami střel. Bylo to asi strašlivé obležení. Kousek po kousku jsem sestavoval, co se v Habersbirku událo ..."

Vchodový objekt

20. srpna 2006 v 2:30
Jak jsem zmiňoval, že příběh by měl začínat vzpomínkou důchodce na zašlé časi, tak je jasné, že tam nesmá být pevnost nová, ale stará. Trochu jsem se při texturování inspiroval hrou Hidden and Dangerous 2, protože mě nějak docházely nápady na vzhled. Mohl jsem to udělat i dle fotografií tvrze bouda, ale těch by moc nebylo, tak hurá do hry s programem Fraps. Jak ta pevnost vypadá v provedení 1938, tak musí počkat, musím dodělat zvony, vnitřní vybavení aspoň základní jako zábradlí, bedny, žebříky, WC a hlavně udělat textury s maskování. Jsem dsotal nový nápad, jak udělat maskování, tak uvidíme, zda se mi to povede.

GUI

16. srpna 2006 v 14:15
Málem bych zapomněl, ke hře patří i herní menu, tak ho zde zveřejňuji:

Práce na modelech.

14. srpna 2006 v 20:49
Jak jsem byl informován, tak "Jeboň" pracuje na budovách, což je moc dobře, protože to je základ pro tvorbu map(ostrovů). Bolec mě informoval, že dodělává tančík vzor 33, takže se máme na co těšít. Já osobně teď plánuji retexturizovat Lt38, aby vypadalo lépe a udělat pár úprav (při práci na LT35 jsem pochytil pár dobrých triků a zkušeností v oxygenu). Dále mám rozpracovaný tank V-8-H(plánoval se název st39) na který se osobně těším, protože se vyrobily jen prototypy, a tak snad se bojově tank rozjede právě v našem modu.

Když je chvilka, tak přidělávám další typy pevnůstek vzor 37. na obrázku je momentálně typ D. Tyto typy jsem stejně jako B a A loemný vyrobil ve dvou variantách. Pokud jde o další model, tak vnikl jen minimální úpravou modelu a konfiguru. Jedná se o zdravotnickou verzi nákladního automobilu Praga RV.

Lo vzor 36

14. srpna 2006 v 20:35
Jak jsem psal o pevnostech a bunkrech, co už mám hotové, tak jsem zapomněl ukázat obrázky bunkrů vzor 36. Udělal jsem třístřílnový typ, aby těžké kulomety pokryly větší plochu. Pro tento bunkr je právě určen těžký kulomet 7/24, o kterém jsem psal, že ho mám hotový.
Pohled na bunkr vzor 36. V kampani, kterou ještě uvažuji, bude v jedné z misí hráč i velitelem tohoto objektu. Bude jednoduchý úkol, zastavit německou kolonu, která jede po silnici po bunkrem. Kolona bude zpěchoty, tak nemá šanci, ale dalším úkolem je stáhnout se na linii lehkého opevnění.
Interiér bunkru působí stísněně, ale myslím si, že bezpečně. Vás může ohrozit přímý zásah do střílny. U tohoto typu je to jednodušší než u vzor 37, ale zase máte větší zorné pole a místo lehkého kulometu těžký.

Těžký kulomet vzor 37

10. srpna 2006 v 1:05
Docela nutně jsem potřeboval udělat kulomet pro tanky, pevnosti a tak dále a je tu jeden typ, který se mi hodí orpavdu všude. Jinak, ještě jednou upozorňuji, že tyto stránky jsou optimalizovány pro 1024x768 a to Mozillu, IE se rozbrazuje trochu hnusněji, tak promiňte lidi.
Jedná se o vzduchem chlazenou zbraň, kterou na počátku 30.let vyvinula a vyráběla Zbrojovka Brno. Později probíhala výroba i ve Vsetíně. Vyráběl se od roku 1937 do počátku 50.let. Kulomet má ráži 7,92 mm a používalo se v něm tehdy běžného puškového střeliva 7,92 mm Mauser. Zbraň byla vyvážena i do zahraničí takže je možno se s ní setkat hlavně v Rumunsku dále v Jugoslávii ale i dalších zemích jižní a střední Ameriky a v Asii.
Další technické údaje je možno najít v nejedné publikaci věnující se čs. opevnění.
Ke zbrani patří ještě další příslušenství, které si do objektu přinášely osádky. Jsou to potřeby I , které byly v brašničce střelce a jejichž složení bylo zhruba obdobné jako u LK vz.26, dále několik náhradních hlavní, schránka a kovovým pásem na 250 ran, schránka s čištěním a náhradními díly (ta byla pravděpodobně určena pro několik objektů) a konečně schránka s plničkou vz.37. Hlaveň byla zkonstruována tak, aby vydržela nepřetržitou 5-ti minutovou střelbu tj. zhruba 2.500 ran. V praxi se ale hlaveň vyměňovala zřejmě dříve.
Kulomet vz.37 bylo možno upnout do lafety vz.37. Předně ho ale bylo nutné sejmout z polní trojnožky. Zatímco přední zajišťovací kolík zůstal po vytažení na trojnožce zadní bylo nutno z kulometu ještě dodatečně vyjmout. Později byly pro potřeby LO vz.37 rozděleny kulomety již bez polních trojnožek se zajišťovacími kolíky. Do předního očka na pouzdře, v němž je vložena hlaveň, se nasadil přední úchyt s trnem a do drážek na spodní straně pouzdra závěru se nasunul odpadový nástavec. Takto připravený kulomet se vpředu zasunul do drážek lafety a vzadu na kolébce se odpadový nástavec spolu s očky na pouzdře závěru zajistil zástrčkou posuvně přichycenou ke kolébce lafety. Pak již stačilo založit pás a bylo připraveno ke střelbě.
V zalafetované zbrani bylo možno vyměnit kromě hlavně celý závorník a s tím související zápalník a vytahovač nábojnic, posunovač pásu, segment vývodu prázdného pásu a vratnou zpruhu. Při výměně hlavně se zbraň z lafety vyjmula, sejmuly se nástavce a takto odstrojený kulomet se uchytil na sklopný stolek, který byl přišroubován na stěně vedle střílny. Pak bylo možno hlaveň pohodlně vyměnit. Pro přidržení hlavně aniž by se člověk popálil se daly použít azbestové rukavice nebo obyčejný hadr. Na tomto sklopném stolku se prováděla i kompletní rozborka kulometu a jeho údržba.
Pro improvizované uchycení kulometu do střílny se dosud nepodařilo objevit nějaký nástavec. Pravděpodobně nebylo pro tento kulomet vyprojektováno a tím ani vyráběno nic takového jako pro LK vz.26 (viz. reálná výbava objektu LO - nouzová výbava).
V roce 1938 byla do výzbroje zavedena univerzální lafeta vz. 38, která samozřejmě umožňovala také uchycení kulometu TK vz. 37. Zbraň se zde upínala na tzv. nosič těžkého kulometu. Vpředu byl nosič čepem uchycen k odměrovému rámu lafety a v polovině byl nosič uchycen svěrkou. Na zadní část nosiče se přišrouboval odpadový nástavec a za tamtéž umístěné háky se zahákla očka od lanek s protizávažími, která vyvažovala váhu zbraně. Na horní části nosiče byla dvě oka do nichž se nasadil TK vz.37. Ten se do lafety vkládal tak jak se sejmul z polní trojnožky tj. i se zadním zajišťovacím kolíkem.V předu se zajistil kolíkem, který byl na lafetě. Nakonec se ještě přestavila panoramatická deska s nakreslenou mapou a bylo hotovo.

Prameny a literatura:

  1. Československá zeď; M.Ráboň, T.Svoboda; SPČO; Brno 1997
  2. Československé opevnění 1935-38; L.Aron; OM Náchod a FORTprint; Náchod 1998
  3. Fortsborník 7/III; kolektiv autorů; SPČO; Brno 2004

OA 30

8. srpna 2006 v 19:00
Tasimu jeho OA30 nějak dlouho trval a nebyl dle mých představ, proto jsem vytvořil vlasní, snad se bude líbit více.
Armáda byla s vozy značky Škoda vcelku spokojená, ale měly dvě nevýhody. Ta menší, že byly téměř plně vázány na silnici. Tou nejdůležitější však byla vysoká pořizovací cena. Armáda si prostě nemohla v mírových letech pořídit je v plánovaných počtech. Při modernizaci jezdeckých útvarů v letech 1922-25 zkoušela pro úlohu předzvědných obrněných vozů do terénu tříosé teréňáky Renault a polopásová vozidla Citroen. Ale ani jeden typ nevyhovoval. Z tohoto důvodu armáda vyzvala domácí výrobce. Z počátku projekt obrněného vozu předložila pouze ČKD, ale protože nechtěla přistoupit na armádní specifikace, z objednávky sešlo.
Ve stejnou dobu vzbudily armádní pozornost pokrokové podvozky firmy Tatra. Ty měly centrální nosník s výkyvnými zadními poloosami, což zaručovalo velmi dobré vlastnosti v terénu. V roce 1926 armáda zakoupila jeden o jednu zadní hnanou nápravu prodloužený podvozek a podrobila ho zkouškám v Krkonoších. V těchto náročných podmínkách vozidlo ukázalo pouze nepatrné opotřebení. Poté zakoupila ještě jeden podvozek a Tatra je oba opatřila nástavbou z 5mm plechu. Jeden jako transportér a druhý jako předzvědný s věžičkou pro kulomet ZB vz. 26. Obě vozidla opět absolvovala zkoušky v Krkonoších. Na vrcholky hor se dostaly bez potíží. V prosinci 1927 je armáda vrátila do továrny, kde byl transportér přestavěn na obrněný automobil s plně otočnou věží a kulometem Schwarzlose vz. 7/24.


Pěchotní srub

5. srpna 2006 v 2:12 | Petr Tlach
Od dělostřeleckého srubu jsem upustil, i když model mám, ale nedodělaný. Místo toho máme pěchotná srub. Tyto sruby měli ve výzbroji, krom lehkých a těžkých kulometů, i protitanková děla, což pro kampaň stačí. Pěchotní srub se skládá ze dvou pater, bojového a dolního, kde bylo zázemí osádky srubu. Náš model má taky dvě patra a pozorovací zvony. Ještě k do nich musím udělat žebříky. Dále musím ještě udělat uvnitř funkční dveře, a těch tam je požehnaně. Po schodišti se dá chodit, což je fajn, takže nepropadáte skrz model. Myslím, že je to první model pevnosti s podzemním patrem (musel jsem pevnost vyvýšit, aby se dalo udělat). Před střílnami jsou "diamantové příkopy", které chránily střílny před vhozením náloží. Ve hře, když do příkopu spadnete, tam tam zůstanete, ven se nedostanete. Výzboj se musí udělat. Minatorymu jsme před měsícem zadali 100 mm dělo, ale to nezačal dělat, tak těď mu to měníme na menší ráži pro tuto pevnost, ono k tomuto dělu je více dokumentace než k dělsotřelecké houfnici. Pokud jde o těžké kulomety do pevnosti, brzy se dozvíte, taky na něm pracuji. Předem chci upozornit, že už nebudu děalt modelační "boom", jako před několika dny, málem mi z toho "hráblo", když jsem skoro nespal a o volném čase jen modeloval.