HABARTOV 1938+přijímání nových členů.

24. srpna 2006 v 10:56
Náš tým je sice malý, ale o to se více snažíme, ale stále potřebujeme nové členy. Missonmakerů je vždy hodně, jako když se roztrhne pytel, proto zde píši, koho vlasně potřebujeme. 3d grafika (klidně i max a cinema 4d pokud mu nejde oxygen, ale raději ty v oxygenu). Dále tvůrce ostrovů docela potřebujeme (WRP TooL, Visitor). Podmínkou je i národnoost, protože lidi ze zahraničí neví skoro o našich pevnostech a taktice nic, což abych řekl prevdu neví většina ani lidí v naší republice a dokonce i část týmu, ale snažím se jim to osvětlit. Takže lidi, dkyby měli zájem, tak Češi, Slováci a ještě tak Poláci.
Petr Tlach

.......................................................................................................................................................
Nedávno jsem si pořídíl knížku, jednotky určení SOS (jedna z inspirací vytvoření modu) a viděl jsem hodněkráte film "Dny zrady". Myslím si, že tento film by měli promítat často, škoda, že jsem jej v televizi nebo kině neviděl, protože jasně ukazuje řádění německého obyvatelstva v ČSR a tento "výkvět" světové kultury chce dodnes majetek, který jsme jim zabavili, zapomínají na našich 360 000 padlích, z větší části popravených, Lidice, Ležáky...

"... v budově četnické stanice v Habersbirku byla patrně také místní škola, neboť v místnosti v prvním poschodí byla učebna s řadami lavic. Nyní však v lavicích seděli četníci, hlavy položené na rukou, a spali. Jejich velitel, pohledný člověk intelektuálního typu, měl skřipec. Prohlédl si také můj pas. "Dobrá" řekl německy, poněvadž to bylo pro mne snazší. "Pojďte se mnou". Sešli jsme znovu do přízemí a četnický důstojník otevřel dveře, z nichž před tím vyšel ten první četník. Vstoupil jsem do místnosti a spatřil jsem na zemi čtyři mrtvoly. Tři z nich ležely nohama ke mně. Byli to četníci. Paže jednoho, kterému jistě nebylo víc než pětadvacet let, trčela do vzduchu. Ztuhl patrně dříve, než ho sem odnesli. Byl střelen do pravého ucha a měl jednu stranu hlavy úplně rozbitou. Čtvrtá mrtvola ležela na zemi vedle pryčny. Byl také střelen do hlavy. Zranění ostatních mužů jsem neviděl, neboť jsem se rozhlížel po místnosti. Byl tam hrozný nepořádek. V místnosti byly čtyři pryčny a prostěradla jednoho lůžka byla potřísněna krví. Všechna tři okna byla vytlučena a podlaha byla plná střepin. Před jedním z oken byly narovnány knihy, patrně jako barikáda: vedle ležel stůl s ulomenou nohou. Židle v místnosti byly rozbité.
Vedle byla druhá místnost a obě světnice tvořily společně podobu velkého L. Obešel jsem mrtvoly četníků, rozšlapávaje přitom střepiny na podlaze a nahlédl jsem do sousední místnosti. Na zemi ležela mrtvola sudetského Němce. Měl obličej jako z vosku, bezbarvé vpadlé rty a dole na prsou, tam kde ho zasáhla střela, byla kulatá hnědočervená skvrna. Na paži měl červenou pásku s písmeny S.D.P. - Sudeten deutsche Partei. Sehnul jsem se a obrátil pásku. Na druhé straně byl hákový kříž. Té spořivosti s páskami.
Zdi budovy byly posety stopami střel. Bylo to asi strašlivé obležení. Kousek po kousku jsem sestavoval, co se v Habersbirku událo ..."

Sydney Morrel - Viděl jsem ukřižování
Habartovská tragédie se udála 13. září 1938 a bez nadsázky lze říct, že zde byla spáchána jedna z největších zvěrstev, která se osudného září 1938 v pohraničních oblastech Československa udála. Záměrně neoznačuji tato místa názvem Sudety, protože by to nebylo zcela správné označení, navíc, tyto pohraniční oblasti byly výsostným územím Československé republiky od roku 1918, jemu jako takovému patřily a pokud mne moje dějepisné a zeměpisné znalosti neklamou, nikdy jsem na mapách demokratického Československa neviděl název Sudetenland či Sudety. Zůstaňme tedy u označení - pohraniční oblasti či jak bylo za republiky užíváno zejména v úřední mluvě - zněmčené oblasti.
Habartovské události jsou a budou mementem, na které nesmí zapomínat ani jedna ze zúčastněných stran. Ta naše proto, aby nezmizela z našeho povědomí jména Koukol, Roubal, Křepela, Černý, ale ani jména jako Henlein a Frank. Aby nezmizelo hrdinství mužů, kteří bránili svoji vlast a dostáli slova přísahy, když obětovali to nejcennější - svůj život. A druhá strana aby si uvědomila, jak malý krůček je od demagogického překrucování dějin k fanatizmu a nesnášenlivosti ze kterých, jak dějiny 20. století dokazují, mohou vzejít činy, která nelze slušnými slovy ani označit.

Habartov - německy Habesbirk, nebyl v roce 1938 nijak strategicky významným místem ani z průmyslového ani z vojenského hlediska. Žilo zde celkem 3135 obyvatel, z toho 207 Čechů. Byla zde pošta s telegrafním a telefonním úřadem, obecní škola, farní úřad a četnická stanice. Obec, jakých byly v pohraničí stovky a tisíce.
Četnická služba zde byla jistě náročná, soudě podle terénu, národnostního složení a zejména podle nálad, které v září 1938 převládaly. Nicméně zde byl pořádek a relativní klid.
12. září 1938 by se napětí dalo krájet. Činnost SdP přinášela svoje ovoce a četnická stanice s poštou byly doslova ostrůvky v hnědém moři. Tomu, že situace v okolí není pro Čechy nejpříznivější nasvědčovaly anonymní dopisy, adresované četnické stanici. Svoji pozornost poutal anonym k osobě strážmistra Jana Parduse. Ten sloužil od roku 1931, v Habartově pak od roku 1933. Podle svědectví se jednalo o velmi rázného až komisního četníka, nicméně měl u obyvatel značný respekt. První anonym - z dubna 1938 v přátelském duchu varoval četníky před následujícími událostmi. Psalo se zde o možném Pardusově únosu a vyzýval jej opakovaně k odchodu z Habartova. Další dopis přišel za čtrnáct dní, tentokrát na okresní četnické velitelství ve Falkonově. Autory byl zjevně týž. Bylo zde vyhrožováno otrávením Pardusova služebního psa a dále se zde objevuje tvrzení, že všichni četníci budou zastřeleni. Dalším signálem, že něco není pořádku byl odchod dlouholeté posluhovačky, která na stanici docházela.
Ve večerních hodinách se Habartov stejně jako stovky dalších obcí a měst v pohraničí doslova vylidnil. Důvodem byl projev Adolfa Hitlera, který měl v přímém přenosu promluvit ze sjedu NSDAP v Norimberku. Na mnoha místech, jako například v Karlových varech, byly radiopřijímače vytaženy do oken. Muži a ženy v krojích, mnohdy vyzdobeni páskami s hákovými kříži, vlaječkami a říšskými prapory se shromažďovali v hostincích a domech SdP. Nejinak tomu bylo v Habartově, zde se přívrženci Adolfa Hitlera sešli v Albertově hostinci:
"... děj se co děj, nebudu již věčně jen klidně snášet další útisk německých soukmenovců v Československu. Takhle to již dál nepůjde. Němci žádají jen práva sebeurčení, jaké má každý národ. Jsou-li však demokracie přesto přesvědčeny, že musí všemožně ochraňovat v tomto případě utiskovatele Němců, pak to bude mít vážné následky. Jsem přesvědčen, že tím sloužím více míru, čím méně ponechám o tom pochybnosti. Nejsem nikterak ochoten strpět, aby v srdci Německa povstala akcemi cizích státníků druhá Palestina. Nebozí Arabové jsou bezbranní a snad i opuštění. Němci v Československu nejsou však ani bezbranní ani opuštění ..."
Slova největšího zločince a fanatika 20. století zmizela ve frenetickém řevu - Heil Hitler!!!! Lesy zdvižených pravic podtrhovala hrůznost slov a okamžiku. Habartov opět nezůstával pozadu. Bezprostředně po projedu došlo k oslavám. Na návsi u pomníku padlých z první světové války se shromáždil dav. Němci začali zpívat zakázané písně a provolávat protistátní hesla. Nocí znělo Ein Volk, ein Reich, ein Führer, milý vůdče, osvoboď nás od Československa ! děkujeme vůdče, Sieg Heil! Heil Hitler a další. Dnes si již jen málokdo z oponentů ze Sudetenlandsmanschaftu uvědomí, že tato hesla byla provolávána řádnými občany Československé republiky.
Na křižovatkách a v samotné obci byly rozestaveny hlídky ordnerů (Freikorps) a členů válečných vysloužilců z provní světové války (Heimatsöhne im Weltkrieg). Hlavními organizátory byly s největší pravděpodobností Franz Schul - činovník SdP a řečník shromáždění a ing. Johan Burkl. Shromáždění skončilo kolem 23. hodiny. Četnické hlídky narážely na ordnery po celé obci, navíc se setkávali z motospojkami, nicméně situace byla poměrně klidná.
Následujícího rána 13. září 1938 se ing. Burklovi dostaly zprávy, že v Kynšperku nad Ohří, Falkonově a Chebu převzali moc do svých rukou funkcionáři SdP. Kolem 08.00 h vyrazil strážmistr Pardus do kiosku pro cigarety. Mezi úřadem a Albertovým hostincem narazil na dav habartovských včetně mládeže a dětí, které nebyly ve škole. Začaly padat urážky typu české svině apod. pekel svědectví jej děti a mládež zdravily zdviženou pravicí a výkřiky Heil Hitler ! Dobře věděly že četník s nimi nic nezmůže. Kolem půl deváté převzali činovníci SdP vládu nad obecním úřadem a neprodleně povolali obecního zřízence Grillmaiera, známého svojí loajalitou k Čechům. Byl okamžitě propuštěn z obecních služeb, musel odevzdat obušek i pistoli a byl internován v budově úřadu. Mezitím na dole Rudolf, kde byla zaměstnána řada habartovských byla vyhlášena stávka a od rána se nepracovalo. Shromáždil se zde dav demonstrantů s cíle vyrazit k habartovskému kostelu, kde se mělo konat další shromáždění. I sem doputovaly zvěsti o tom, že Cheb byl obsazen Wehrmachtem (což pochopitelně nebyla pravda). Po shromáždění davu se začalo jednat na obecním úřadě. Byla opět zřízena pořádková služba. V davu se objevily obušky zhotovené z důlních hadic, násady od krumpáčů, lopat….. Bylo kolem půl desáté. V davu se jíž otevřeně mluví o tom, že se bude v Habartově střílet. Dav vyráží do Habartova.
Kolem půl devíté, po převzetí moci na úřadu přichází na četnickou stanici tři muži - Franz Schul, Rudolf Becker - obchodník a jeden neznámý muž. Záminkou návštěvy stanice je tvrzení, že předešlého dne byl četníky pro politický delikt zadržen jistý Märtz. Pardus delegaci vysvětluje že se nic takového nestalo. Teprve později mu došlo že to byla pouhá záminka, která měla sloužit k tomu, aby povstalci rekognoskovali terén.
Situace v obci se postupně přiostřuje, na věži kostela se objevuje říšský prapor s hákovým křížem. Praporčík Koukol a strážmistrem Pardusem tedy vyrážejí na úřad pokusit se zajistit klid a pořádek. Jejich cesta je lemována fanatickým rozlíceným davem. Oba četníci však na úřad dorazili, nidko si zatím na ně netroufl. Zde vyzvali Schuga aby situaci okamžitě uklidnil a zjednal klid a pořádek. Situace však byla natolik vážná, že strážmistr Pardus musel strhnout z ramene karabinu a postavit se zády ke stěně. Dav již hrozil motykami, krumpáči a obušky. Na výzvu Schuga se však dav přece jen zklidnil a začal se pomalu přesouvat do Albertova hostince, který se posléze stal vzbouřeneckou základnou. Část demonstrantů však četníky provázela až před stanici.
Četníci se uchýlili do stanice a dav se rozešel, ne však zcela, hlídky jej nespouštěly z očí. Nyní byl na řadě další krok - obsazení poštovního úřadu s telegrafem a telefonem. Kolem půl desáté do úřadu vniká skupina vzbouřenců v čele s Otto Plassem. Ten se okamžitě nechává spojit do Falknova na ústředí SdP a vyjednává posilu 300 nehleinovců. Růžena Pardusová, která hovor spojuje jej vyslechne ale již nestačí varovat svého manžela. Je násilím vyvlečena z budovy pošty, kde je nařízena její okamžitá poprava. Nakonec však byla odvedena do svého bytu, který se nacházel v budově četnické stanice a kde byla její tchýně - Pardusova matka' Žofie Lovčíková s roční vnučkou Věrkou. V budově jsou čtyři četníci a přesila vzbouřenců. Požadují jediné, aby četníci složili zbraně. To je ale pro vlastence naprosto nemyslitelné. Přísahali přece věrnost republice a nyní by ji měli zradit? Uvnitř četnické stanice stál v čele "vyjednavačů" fanatický nacista Otto Plass. Jan později vypověděl Jan Pardus, bylo vpočátku vyjednávání organizované, nicméně se velmi brzy projevila nejednotnost uvnitř tábora vzbouřenců. Začali si navzájem skákat do řeči a začala převládat živelnost a emoce. Pak sám Plass ukončil jednání a v nastalém zmatku se vrhl k věšáku ze kterého strhl četnickou karabinu. Padl první výstřel a umírá první z četníků - praporčík Jan Koukol klesá k zemi. Padají další výstřely, dav se snaží dostat ze stanice a zanechává za sebou svého mrtvého - fanatika Plasse, který zůstal ležet v chodbě budovy. Strážmistru Příbkovi se podařilo zavřít vstupní dveře, začíná nerovný boj tří četníků s několika desítkami ozbrojených vzbouřenců. Ve víru zmatků se Růžena Pardusová dostala do bytu, ale za několik okamžiků již ve strachu, poté kdy padly první výstřely, spolu s tchýní a s Věrkou v náručí vyskakuje z okna a pokouší se utéci. Marně. Jsou zadrženy zdejším učitelem Röschenthalerem a dvěma výrostky a odvedeny do bytu učitelky Pflaumové. Netrvá dlouho a Růžena Pardusová je opět vyvlečena ven. Je svázána provazy a za vlasy odvlečena do Albertova hostince. Cestou je vedena uličkou habartovských, ve které bylo nemálo zdejších žen a doslova lynčována. Proč? Je přeci českou sviní - jak na ní křičí, českým psem, navíc ženou českého četníka. To jsou dostatečné důvody pro lynč který zanechává své následky, krom poranění je Růženě Pardusové způsoben i těžký otřes mozku. Z Albertova hostince pak zpět ke stanici vyráží průvod, který vede právě Schul a ve kterém je na provaze vedena ztýraná a polonahá Růžena Pardusová. V davu byly ženy i děti. Cíl je jasný, donutit posádku stanice ke kapitulaci.
Mezití uplynuly dvě hodiny, dvě hodiny trvá přestřelka mezi četníky a vzbouřenci. Strážmistr Příbek je raněn na paži. Četníci se zabarikádovali ve stanici a nezbývá jim než doufat ve včasný příjezd posil z pohotovostního oddílu ve Falknově. Ale čas letí.
"...po vypuzení pučistů z místnosti stanice jsem zjistil kromě zavražděného praporčíka Koukola, že i strážmistr Příbek je zraněn a neschopen dalšího boje. I já jsem měl četná zranění od střepin skla v obličeji a na rukou. Pučisté pak stříleli z okolních stavení do oken našich kasáren. Z oken stanice střílel jsem na každý cíl, který se mi objevil, a nemohu udati, kolik pučistů jsem zasáhl. Byl jsem odhodlán brániti stanici do posledního náboje, přesto, že po nějaké chvíli jsem zůstal k obraně sám ..."
(z hlášení strážmistra Jana Parduse).
Nebyla mu však dána příležitost. Na dostřel před stanicí se objevuje svázaná a ztýraná Růžena Pardusová. Ultimatum zní jasně - vzdejte se a složte zbraně, jinak bude manželka strážmistra Parduse zastřelena.
Jako první vychází beze zbraně strážmistr Příbek, za ním pak strážmistr Křepela. Ten se náhle rozbíhá a běží směrem ke staré šachtě. Jako poslední vychází strážmistr Pardus a v mžiku klesá zasažen výstřelem Georga Mayera. Na bezvládné tělo se vrhá dav. Po chvíli přichází k vědomí a pokouší se plazit uličkou, je však kopán, mlácen motykami a násadami od krumpáčů. Později strážmistr Pardus vypověděl, že v hloučku si pamatuje jedině povozníka Karla Lilla. V paměti mu utkvěla slova někoho ze vzbouřenců že jeho bratr je mrtev a poté je dvakrát udeřen krumpáčem. Pachatelem je hudebník Hampl z nedaleké součásti Bukovan - Katzengiebelu. O surovosti tohoto lynče, nebo přesněji pokusu o vraždu strážnistra Parduse svědčí jeho zranění, která mu byla později ošetřena ve Falkovně. Mimo jiné měl v ušních boltcích procvakány hákové kříže. Posily se při vědomí již nedočkal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jagy jagy | 25. srpna 2006 v 12:18 | Reagovat

Muzes mi rict proc musi byt addonmaker cech? Myslis, ze cizinec udelat model neceho ceskeho neumi nebo co? Vzdyt to je naprosta hloupost.

2 Petr Tlach Petr Tlach | 25. srpna 2006 v 13:28 | Reagovat

ČECH,SLOVÁK POLÁK, KDYBY JSI ČETL POZORNĚ...PROTOŽE TITO LIDÉ POCHOPÍ PROBLEMATIKU NAŠÍ REPUBLIKY SPÍŠE..

3 Jeboň Jeboň | 25. srpna 2006 v 17:24 | Reagovat

taky si myslím

4 Petr Tlach Petr Tlach | 25. srpna 2006 v 17:39 | Reagovat

Jeboň: Díky

Jagy: Tady taky jde o domluvu, aby bylo co nejsrozumitelnější komunikace mezi členy. Člověk aby  byl znalcem prostředí, žil v tom prostředí...nechci se dočkat toho, až někdo na mapu dá pevnsoti obrácené čelem k nepříteli, což je blbina nebo naše armáda bude útočit na němce někde bůch ví kde...

5 jagy jagy | 26. srpna 2006 v 12:28 | Reagovat

Jezis to snad neni mozny... vzdyt prece nejde o pevnost celem nebo zadem... muze delat vojaky, tanky, cokoliv stejne jako vy a vsadil bych se ze i mnohem lip. Sry ale tohle nema hlavu a patu co pisete...

6 Petr TLach Petr TLach | 28. srpna 2006 v 1:19 | Reagovat

1) Vy...hi, ukaž už konečně něco co jsi udělal ty, aby jsme mohli kritizovat i my a nemusel jsem poslouchat ty tvé keci..

2)Potřebujeme lidi co v prsotředí, které tvoříme žíjí, aby mohli vyjít ven, prohlédnout si to,a tak, né nějakého pitomého amíka, co udělá, že Češi mluví rusky a krajina vypadá jak na Sibiři (víz SOF2).

3)Komukanice, aby nebyl bytečné problémy a nevázla.

7 smrt náckům smrt náckům | 15. února 2007 v 21:44 | Reagovat

Nemyslím že by zrovna slováci pochopily problematiku naší země.At sme měli jakýkoli problémy,vždycky se trhli a nechali nás ve sračkách.....

8 policie policie | 1. března 2007 v 19:52 | Reagovat

at zije treti rise

9 Zdeněk Křepela Zdeněk Křepela | E-mail | 28. května 2007 v 0:09 | Reagovat

Tak vás zdravím, to byl můj strýc co ho " kamaráden" oddělali, rád poslouchám všechny ty kecy,o přátelství v dnešní podobě politické frazeologie, beru to, ale podívá se mi někdo do tváře z těch potomků, co to mají na svědomí? a nebo se schová za svého "tlouštíka", který je representuje dnes, nyní v Praze?, přijde někdo, a řekne že to byly Němci,žijící v ČR, tehdejší doby, kteří si nevážili poměrů v ČR a dnes kňučí o bezpráví tehdejší a poválečné době?Co chtějí?Nejsou tak trochu strůjci vlastního osudu?

Co bylo bylo,neodčiníme to, ale  nemohou z nás dělat blbce, musí počkat až vymřeme, Češi nejsou Lužičtí Srbové,ale i tak jednají jako by se nic nestalo, a byli to právě oni co nám Čechům vráželi kudlu do zad, bez uzardění tehdá a tak i nyní. To píše Zdeněk Křepela,jemuž Ti " i dnes řvoucí", vzali strýce, a který ví, že i v dnešní době, jim patří v naší zemi nemálo majetku, který získali, díky prodejnosti jedinců našeho národa,tak čauky, těším se na e mail od viníků ZKrepela@seznam.cz

10 Franta Franta | Web | 7. května 2008 v 19:04 | Reagovat

"Náckové" sou pěkný s***ě !!!

A kdo říká že ne,je jedna z nich !!!

I oni mi vzali jednoho stýce...(byl to poddůstojník jezdeckého pluku 89 František Tůma)...:(

Čest jeho památce !

11 Boban Boban | E-mail | 16. července 2010 v 12:03 | Reagovat

No tak to všechno co se tam píše je pravda..... Osudný měsíc v roce 1938- byl opravdu, krutý ro čechy.... U nás v sudetech to nebylo a ani není lehké.... V ten rok nám dělali problémi němci no a tetť naoplátku, zase cikáni a jiná sebranka.... Takže jsme na tom skoro úplně stejně...... Sudety patří čechům a né těmhle chcípáčkům!!!!!! :-)

12 Boban Boban | E-mail | 25. července 2010 v 16:05 | Reagovat

[8]: Jooooooooooooooooooo TŘETÍ ŘÍŠE AŤ SE VŮDCE VRÁTÍ!!!!!!!!!!!!! PRYČ S CIKÁNAMA A S CIZINCI Z ČR :-D

13 tell tell | Web | 22. června 2015 v 20:16 | Reagovat

půjčka z fondu rozvoje bydlení :-)

14 hsing hsing | Web | 9. září 2016 v 8:57 | Reagovat

půjčka 4 20000 [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama