Červen 2008

Dny zrady v AHA

30. června 2008 v 16:44 | Petr Tlach
Tak příznivci se dočkali, dnes vyšel film "Dny zrady" na DVD v časopise AHA. Já se těším ještě na Sokolovo, Osvobození Prahy je nic moc film. Proč na Sokolovo? Můj děda bojoval na východní frontě, tam se dokonce seznámil z babičkou, která pak byla těžce raněna na Dukle.

Začátek prázdnin

30. června 2008 v 1:24 | Petr Tlach
V tyto dny jsou to dva roky co se dělá na AČSR 1938-45. Tehdy to byly ještě modely, náhoda/pokus v oxygenu. Teď momentálně chytám některé chyby a dělám pro Davida objekt Lo vz.37 A-180 pro ArmA. Zároveň jsem v týdnu nasnímal z ArmA nějaké snímky zbraní, tedy kulometů. Taky jsem vyměnil monitor 17 palcový za 22, což je velký rozdíl a lépe se bude pracovat na modelech.
Doufám, že omluvíte i mé indispozice, protože se stěhuji, teď momentálně si dávám dohromady byt, abych měl, kde pořádně bydlet, tak není moc času, navíc si musím nechat zavést do bytu internet, abych mohl být trvale zase s komunitou a pracoval na modu dále.

KVH BŘECLAV VÁS ZVE

28. června 2008 v 19:57 | Petr Tlach
5. 7. 2008 připravuje bojovou ukázku s názvem "Mobilisace 2008".
Od 14:30 do 15:30 bojová ukázka (za účasti více než šedesáti vojáků, četníků, příslušníku SFK a dalších)..

Československá armáda v bojích na Slovensku a na Těšínsku (část 3)

25. června 2008 v 21:23
Maďaři se nespokojili zatlačením našeho vojska na původní demarkační čáru. Pojali úmysl vypudit nás ze Slovenska vůbec nebo aspoň dobýt zpět velké jeho části a tím postavit mírovou konferenci před hotovou událost. Připravovali proto mocný útok silami, které si uvolnili na základě příměří sjednaného 2. května s Rumuny. Kromě převahy početní měli proti nám hlavně převahu materiálu. Zahájili ofensivu 30. května, právě v době, kdy na naší straně francouzští důstojníci přejímali velení z rukou italských a nebyli ještě dokonale obeznámeni se situací a s terénem. Naše jednotky byly Z valné části fysicky vyčerpány. U některých se projevoval i pokles kázně. Pěší prapory měly velmi malé početní stavy, jen 200-250 mužů. Nebylo záloh, ani dělostře-lectva, i střeliva byl velký nedostatek.
Proto bylo jednou z prvních starostí náčelníka francouzské vojenské mise generála Pellé, jenž byl 26. května jmenován náčelníkem československého hlavního štábu, organisovat nejen doplňování vojsk na Slovensku, ale i budování nových jednotek a zejména pak vytvořit válečný průmysl. 4. května se stal gen. Pellé vrchním velitelem čs. vojsk na Slovensku.
Jakmile Francouzi převzali velení od Italů, byla naše vojska rozdělena na dvě skupiny: západní pod generálem Mittelhauserem a východní pod Hennocqueem. S počátku měla východní skupina více vojsk, ale později se síly obou skupin vyrovnaly. Materiálně byla však skupina Mittelhauserova od počátku silněji vybavena.
Maďarské útoky vnikaly na Slovensko současně v několika směrech. S počátku vyvíjeli Maďaři hlavní úsilí proti skupině Hennocqueově, a to zejména ve směru na Košice. Tam doufali v nejsnazší úspěch, jenž byl i politicky vítaný; mohl vést k utvoření společných hranic mezi Maďarskem a Polskem a k odtržení Podkarpatské Rusi od Slovenska. Vojensky měl ten význam, že rozděloval naše síly na dvě části, z nichž východní mohla být úplně odříznuta ode všech válečných zdrojů. Útok na Košice byl provázen útoky údolím řeky Slané od Tornaly na Plešivec a Rožňavu a ofensivou od Slovenského Nového Města na Michalovce. Fronta skupiny Hennocqueovy byla proražena maďarskou přesilou (tři divise ví., dvě divise v 2. sledu) a 6. června se zmocnili Maďaři Košic. Nemohli však svůj úspěch rozvinout k západu, kde odpor 6. legionářské divise gen. Chaborda, zejména pak 30. p. pluku (pplk. Beran), zabránil Maďarům pronik' nout údolím Hornádu na Spišskou Novou Ves. Zato mohl protivník dosáhnout Barde' jova a polských hranic; na východě pak zatlačil 3. divisi gen. Destremeaua k Rumunům. Maďaři dosáhli sice čáry Rimavská Baňa-Vel'ká Poloma-Smolník-Gelnica-Li' piany-Bardejov-Humenné-Michalovce-Vajany, ale polovina jejich sil, zasaje' ných proti nám, byla skupinou Hennocqueovou poutána.
Po dobytí prostoru Košic přenesli Maďaři své úsilí na západ, proti Novým Zámkům. Na západě tísnili už od počátku naše slabé síly zejména na směrech Parkán-Nové Zámky, Ipol'ské Šáhy-Levice, od Balažských Ďarmotů a Lučence na Krupinu a Zvo' len. Skupina generála Mittelhausera musila hlavně na svém východním křídle hodně ustoupit a Maďarům se podařilo dosáhnout v prvních dnech června čáry Nové Zám' ky-Burany-Vráble-Zlaté Moravce-Nová Baňa-Bělá-Zvolen-Detva.
Ale naše vrchní velení zůstalo věrno osvědčené zásadě, že nejlepší obranou je útok. Skupina Mittelhauserova, zesílená asi o třetinu, již od 7. června útočí směrem na Levice brigádou plk. Kieffera, které má pomáhat 2. divise gen. Šnejdárka útokem od severu z prostoru Banská Stiavnica. Ale 2. divise nemohla včas zasáhnout a naše voj' sko, které 10. června stálo už před samými Levicemi, musilo ustoupit za Hron pod th' kem maďarské protiofensivy, zahájené 12. června.

Československá armáda v bojích na Slovensku a na Těšínsku (část 2)

25. června 2008 v 21:21 | Petr Tlach
-opakuji, že je to scen textu z roku 1938-
z 12. ledna 1919, že čs. stát na územích, které v mecích prozatímních hranic okupoval, má právo absolutní suverenity. Vláda československá zahájila ihned přípravy k postavení náhradních vojskových těles na Slovensku, při čemž za základ byla vzata dřívější (uherská) kmenová tělesa čtrnácti pěších a honvédských pluků, čtyř mysliveckých praporů a dvou jezdeckých pluků. Pokud jde o dělostřelectvo, bylo rozhodnuto (pro ne-dostatek dělostřeleckého materiálu) utvořit zatím jen dva pluky: v Bratislavě a v Koši-cích. Byla zřízena doplňovací velitelství, postaveno zemské vojenské velitelství v Koši' cích (plk. Schobl) a do činné služby povoláno sedm ročníků (1892-98).
Domácí vojsko na Slovensku bylo reorganísováno. Z bývalé Schóblovy skupiny, ze' sílené pozdějšími doplňky, utvořeny celkem tři brigády, z nichž dvě (L a III. zůstaly v severním Slovensku orientovány proti haličským hranicím, kdežto jedna (II.) byla v polovici března 1919 vsunuta do fronty na demarkační čáře.
Po příjezdu francouzské vojenské mise, vedené generálem Pellé, do Prahy, bylo vyjeď náno, že do konce května vystřídá misi italskou a převezme od Italů velení na Sloven-sku. Aby odevzdání velení bylo připraveno, rozdělilo ministerstvo národní obrany do' savadní demarkační čáru na část slovenskou (západní) pod velením generála Picciona, která sahala až po řeku Bodrog, a na část rusínskpu (východní) pod velením francouzského generála Hennocquea. V úseku Hennocqueově byla nově utvořena 3. divise a vystřídala italské legionářské jednotky; ty se vrátily do úseku slovenského.
Demarkační čára, stanovená v Paříži dohodovou válečnou radou 25. listopadu 1918, nevyhovovala našim potřebám dopravním a hospodářským, a proto naše vláda žádala mírovou konferenci, aby až do definitivního stanovení československých hranic určila novou demarkační čáru. Mírová konference naší žádosti vyhověla a usnesením Z 19. dubna svolila k postupu našeho vojska na jih na čáru: Novohradské vrchy, Matra, Búkk, Miškovec, Desztély, Sáros Paták, Paczin, Zemplingrád, Cop, Batovo, Putka, Helmec výš. 304, Jánok a dále na Perečín. Kromě toho schválila i projev obyvatelstva Podkarpatské Rusi o připojení jeho území k Československé republice.
Ministerstvo národní obrany doufalo, že tak jako první bude i druhá demarkační čára obsazena bez bojů. Ale mezitím nastaly v Maďarsku velké změny. Vlády se tam 21. března 1919 zmocnil komunista Béla Kun a prohlásil Maďarsko za sovětskou re' publiku po vzoru ruském. Organisoval vojsko a měl v úmyslu přenést bolševickou re-voluci i na území slovenské. Náš postup na novou demarkační čáru narazil již na odpor dobře vyzbrojených rudých gard.
K obsazení Podkarpatské Rusi a nejvýchodnější části demarkační čáry byla ve styku s Rumuny, kteří zahájili postup k Tise, určena karpatská skupina gen. Hennocquea; Začala postupovat 27. dubna.

Československá armáda v bojích na Slovensku a na Těšínsku (část 1)

24. června 2008 v 21:34 | Dvacet let čs. armády v osvobozeném státě
Uznáním samostatnosti československého státu Dohodou byla naše vláda ihned po převratu postavena před spoustu odpovědných úkolů, z nichž velmi naléhavý byl úkol vytvořit československou brannou moc, která by byla s to obsadit naše území a udržet je do té doby, než budou definitivně stanoveny hranice mladé Československé republiky. Zejména však šlo o to, obsadit co nejdříve vojenskými silami Slovensko a dosadit tam naše správní úřady. To však nebylo "tak jednoduché, jak se zdálo na první pohled. V zemích českých, které i v bývalé monarchii tvořily přesně definované teritoriální a správní celky, šlo všechno poměrně hladce. Slovensko však nebylo v rámci maďarské říše samostatným územním celkem, a proto jeho hranice nebyly dosti určité. Zástupci Slováků se sice usnesli již 30. října 1918 na připojení Slovenska k českým zemím (turčanská deklarace), jinak však Slovensko na osvobození připraveno nebylo; nebýt našeho vojska, nebylo by mohlo samo setřást maďarské jho ani v čistě nemaďarských komitátech.
Maďaři považovali naše obsahování Slovenska za. neoprávněné a za. porušení sůvě-renity maďarského úderní. Vláda Karolyiho podnikala hned po zhroucení monarchie obratné diplomatické kroky, aby si sjednala u Dohody právní podklad k šachování celistvosti bývalého uherského úsemí pro pozdější jednání mírové konference. Při tom jí šlo hlavně o Slovensko. Sjednala s maršálem Franchetem ďEspereyem 13. listopadu 1918 příměří, v kterém nebyla řeč o Slovensku. Ač toto příměří bylo se strany má' ďarské politickou obratností, odvolávali se na ně Maďaři proti nám a byli rozhodnuti klást našemu obsahování Slovenska branný odpor, pokud ovšem mohli spoléhat na vojsko v své semi, smítané revolucí a podléhající poválečné psychose poraženého státu. Přes to však byli proti nám vojensky ve výhodě. Měli nejen celý bývalý vojenský aparát s dostatkem dobrého důstojnictva do nejvyšších hodností, ale měli i vlastní zbrojní průmysl a po Mackensenově armádě množství válečného materiálu. Měli sice naříseno demobilisovat armádu až na šest ročníků, byli však odhodláni postavit se proti nám i proti Rumunům a postavit mírovou konferenci před hotovou věc.
My jsme však po převratu neměli doma armádu, a proto z nedostatku vojska jsme nemohli obsadit celé Slovensko narás, nýbrž ponenáhlu podle toho, jak v českých se-mích vznikaly nové vojenské jednotky, sestavené většinou z dobrovolníků. Musili jsme také čekat na návrat našich legií, sejména z Itálie. Také nebylo možné použít všech nově postavených sil jenom na Slovensku, protože značná část jich obsahovala zněm' čené úsemí a některé síly byly po jistou, třebas krátkou dobu vásány na Těšínsku.
Obsahování Slovenska se sačalo od moravských hranic. Již 1. listopadu 1918 přišel do Holiče z Hodonína asistenční oddíl bývalého střeleckého (seměbraneckého) pluku 25 pod velením nadporučíka Augustina Ripky, aby sjednal na moravsko'slovenském pohraničí pořádek. 2. listopadu dorasil až do Malacek a setrval tam i přes protesty maďarské vlády a pokusy maďarského vojska vytlačit jeho oddíl z Malacek násilím. 6. listopadu dostal posilu z Českých Budějovic (100 mužů s 2 kulomety od p. pí. 101) a obsadil 8. prosince Zohor a Devínské Jesero. Když Maďaři viděli, že se jim nepodaří naše vojsko se sápadního Slovenska vytlačit, smluvili v Malackách s Dr. Dérerem demar-kační čáru severně od Bratislavy; ta posbyla platnosti až koncem roku 1918 útokem italských legionářů na Bratislavu.
Zatím dochásely na Slovensko další jednotky, sestavené z dobrovolníků v Prase, v Čechách a na Moravě. První dobrovolnický prapor z Prahy (setník Římek) obsadil 9. listopadu Trenčín a potom i střední Pováží, jiné síly obsadily 12. listopadu Zilinu a Vrútky, byly však odtud za. tři dny sase vytlačeny. Během listopadu i sačátkem prosince přibývalo našich vojsk na sápadním Slovensku, ale brzy byla. spotřebována. Potom další postup ustal.
Obsasování řídilo "velitelství čs. vojsk na Slovensku", zřízené 10. listopadu, s generálem Štikou v čele. Mělo své stanoviště v Uherském Hradišti, kde převsal velení 26. listopadu plukovník Schóbl. Měl v té době k disposici dvě skupiny sil: tak svanou holičskou (pplk. Verich, velitelství v Haliči) a trenčínskou (pplk. Šembera, velitelství v Trenčíně). V prvních dnech prosince byl na základě

Na hrubý pytel, hrubá záplata

23. června 2008 v 21:12 | Petr Tlach
Když Maďaři vraždí Čechy na hranicích, tak co jim to neoplatit. Toto je úryvek ze vzpomínek kapitána Novosada.
"Druhého dne po pohřbu jsem sestavil družstvo z pomocných zřízenců strážní služby, a to takových, o nichž jsem se domníval, že budou dobře zabíjet Maďary. Jako velitele jsem jim určil strážníka Matouše Miška. Před odchodem jsem jim dal potřebné instrukce a nařídil, aby zastřelili každého teroristu, který padne do jejich rukou bez ohledu na to, zda je raněn, nebo se vzdal. Tito lidé pak vyměnili polní střáž strážmistra Černockého v Hořanech. Tak se stal pomocný zřízenec strážní služby, Matouš Mišek velitelem polní stráže.
Když později strážník Perenič z Miškova družstva zajal v Hořanech jednoho maďarského teroristu (byl to první úlovek), ptal se mne Mišek polním telefonem, co s Maďarem má dělat. Moje odpověď byla: "Dejte mu krumpáč a lopatu, zaveďte ho do lesa, tam ať si vykope hrob, pak ho zastřelte a zahrabte." To bylo v noci a druhý den mi přišel na SV. (stanoviště velitele) hlásit strážník Obruča vyplnění rozkazu. Když pak zajali druhého teroristu, neptal se mne již Mišek,co s ním má dělat, ale přišel sám a hlásil: "Dnes v 5 hodin ráno jsme měli zabíjačku." Kývnutím hlavy a otázkou: "Kde jste ho zahrabali?" byla věc vyřízena. Podotýkám, že o těchto případech neúředně věděl i náš vclih l praporu StOS podplukovník pěchoty Franci, jež měl SV. ve Velkém Berezném. Mišek a jeho podřízení vynaložili všechnu svoji mladou sílu, aby se na nebe/ pecnem místě udrželi. Nepožádali mne o směnu, kterou jsem jim po 14 dnech slíbil, a když jsem jim sám nabídl, zeje vyměním - odmítli.
"

Fančíkovo

23. června 2008 v 7:31 | Petr Tlach
Mnozí z vás, asi četli ,že na Podkarpatské Rusi čs. armáda ztratila jeden tank, ano je to tak (maďarům na druhou stranu naše pěchota palbou z kulometů vyřadila dva malé maďarské). Stalo se to na křižovatce k obci Fančíkovo, jednalo se o velkou planinu v nížinách P.Rusi. Zde máte takový obrázek terénu, kde nejsou stromy a maďarské dělo vz.35/37 se mohlo bez problémů zaměřit už na velkou dálku. celkem dostal tank 3 zásahy.

A něco k realitě a konec s ArmA.info

23. června 2008 v 6:23 | Petr Tlach
Vpředu před celnicí je bunkr, pro obranu celnice (tedy né vz.37), vpravo jdou vidět PT překážky, taky jde vidět objekt E, který je zaměřený na most. Na konci mostu je závora Ippen. Most byl v době přepadu zaminovaný a připravený k odestřelení.
Další věc. S ArmA.info jsme skončili, protože EN admini jsou na nic, nerozeznají pořádně 80 a 150 kb, uplodovat jsem obrázek s 86 kb a dal ho na BIS forum, a pak na ArmA.info, tam mě bylo řečeno, že má nad 150 a zablokovali mi účet. Myslím, že to nemá cenu postovat někde, kde je banda znuděných lidí ze zahraničí a prudí koho jen mohou.

B534 3.série

22. června 2008 v 10:00 | Petr Tlach
Několik týdnů jsem psal o B534 3.série, tak jsem si řekl, že bych nakonec sem mohl dát nějaký ten obrázek, abyste měli představu o co vlastně běží. Tato slovenská verze neměla žlutý "čumák". Takto jsem viděl toto letadlo na fotografiích a schématech.

I já něco dělám

20. června 2008 v 22:50 | Petr Tlach
V poslední době to vypadá, že nic nedělám, ale opak je pravdou, když je čas, tak dělám jak jen to jde, abych mohl nabídnout něco nového. Teď jsem se inspiroval celním úřadem v Čížové/Haardeg, kde se skoro 14-dní bojovalo s německou pravidelnou armádou, Němci měli 22 mrtvých (17 vojáků a 5 civilistů), na naší straně byl zastřelen kůň a do nohy raněn maďar co na něm seděl.

Neprojdou

19. června 2008 v 17:01 | Petr Tlach
Dave teď na naší mapu dává překážky, jak protipěchotní, tak protitankové, dokonce tam jsou i průchody v překážkách. Včera začal předělávat střelecké průseky, a tak se těším na výsledek. Překážky dělám typ A, B a C, C dokonce typ redukovaný co se užíval v lesích.

Bolec zasahuje

19. června 2008 v 16:30 | Petr Tlach
Zatím co jsem dlouho nic neukázak já, protože pro Dava přirpavuji překážky pro opevnění a nové textury B534 ještě nemám kompletní, tak přináším obrázky z dalšího vývoje modu, a to z práce Bolce.

Práce pokračuje

10. června 2008 v 21:15 | Petr Tlach
Omlouvám se, že jsem sem nedal dlouho nové informace, ale je to z časových důvodů, protože minulý týden jsem nebyl přítomen, a tak jsem neměl o čem psát. Bolec nadále pracuje na čem jen jde. Tento týden mi poslal render cisternového přívěsu z první republiky.