Československá armáda v bojích na Slovensku a na Těšínsku (část 2)

25. června 2008 v 21:21 | Petr Tlach
-opakuji, že je to scen textu z roku 1938-
z 12. ledna 1919, že čs. stát na územích, které v mecích prozatímních hranic okupoval, má právo absolutní suverenity. Vláda československá zahájila ihned přípravy k postavení náhradních vojskových těles na Slovensku, při čemž za základ byla vzata dřívější (uherská) kmenová tělesa čtrnácti pěších a honvédských pluků, čtyř mysliveckých praporů a dvou jezdeckých pluků. Pokud jde o dělostřelectvo, bylo rozhodnuto (pro ne-dostatek dělostřeleckého materiálu) utvořit zatím jen dva pluky: v Bratislavě a v Koši-cích. Byla zřízena doplňovací velitelství, postaveno zemské vojenské velitelství v Koši' cích (plk. Schobl) a do činné služby povoláno sedm ročníků (1892-98).
Domácí vojsko na Slovensku bylo reorganísováno. Z bývalé Schóblovy skupiny, ze' sílené pozdějšími doplňky, utvořeny celkem tři brigády, z nichž dvě (L a III. zůstaly v severním Slovensku orientovány proti haličským hranicím, kdežto jedna (II.) byla v polovici března 1919 vsunuta do fronty na demarkační čáře.
Po příjezdu francouzské vojenské mise, vedené generálem Pellé, do Prahy, bylo vyjeď náno, že do konce května vystřídá misi italskou a převezme od Italů velení na Sloven-sku. Aby odevzdání velení bylo připraveno, rozdělilo ministerstvo národní obrany do' savadní demarkační čáru na část slovenskou (západní) pod velením generála Picciona, která sahala až po řeku Bodrog, a na část rusínskpu (východní) pod velením francouzského generála Hennocquea. V úseku Hennocqueově byla nově utvořena 3. divise a vystřídala italské legionářské jednotky; ty se vrátily do úseku slovenského.
Demarkační čára, stanovená v Paříži dohodovou válečnou radou 25. listopadu 1918, nevyhovovala našim potřebám dopravním a hospodářským, a proto naše vláda žádala mírovou konferenci, aby až do definitivního stanovení československých hranic určila novou demarkační čáru. Mírová konference naší žádosti vyhověla a usnesením Z 19. dubna svolila k postupu našeho vojska na jih na čáru: Novohradské vrchy, Matra, Búkk, Miškovec, Desztély, Sáros Paták, Paczin, Zemplingrád, Cop, Batovo, Putka, Helmec výš. 304, Jánok a dále na Perečín. Kromě toho schválila i projev obyvatelstva Podkarpatské Rusi o připojení jeho území k Československé republice.
Ministerstvo národní obrany doufalo, že tak jako první bude i druhá demarkační čára obsazena bez bojů. Ale mezitím nastaly v Maďarsku velké změny. Vlády se tam 21. března 1919 zmocnil komunista Béla Kun a prohlásil Maďarsko za sovětskou re' publiku po vzoru ruském. Organisoval vojsko a měl v úmyslu přenést bolševickou re-voluci i na území slovenské. Náš postup na novou demarkační čáru narazil již na odpor dobře vyzbrojených rudých gard.
K obsazení Podkarpatské Rusi a nejvýchodnější části demarkační čáry byla ve styku s Rumuny, kteří zahájili postup k Tise, určena karpatská skupina gen. Hennocquea; Začala postupovat 27. dubna.

Slovenská skupina (gen. Piccione) šla kupředu v sestavě velmi široké, ale také velmi mělké (bez záloh), což mělo na vedení i průběh operací neblahý vliv. Na východě po-stupovala všeobecným směrem na Miškovec 6. legionářská divise spolu s částmi III. brigády. 30. dubna bylo dosaženo Nového Města pod Šiatorom a 1. května obsazen bez boje Miškovec. Uprostřed sestavy postupovala 1. května II. brigáda do prostoru ŠalgO' tarján. Narazila však na silný odpor a po řadě maďarských protiútoků musila 10. kveť na ustoupit za řeku lpěl'. Na západě měla postupovat 7. divise legionářská svým východním křídlem na Novohradské vrchy. Pro nezdar II. brigády však k postupu nedošlo. Velitelství slovenské skupiny soudilo, že nezdar u Šalgotarjánu byl zaviněn nedostatkem sil. Proto zesílilo II. brigádu IV. brigádou (přijela z Těšínská), utvořilo tak Zvanou lučeneckou skupinu pod velením generála Letovského a nařídilo nový postup
na Šalgotarján, který měla od východu podporovat III. brigáda (pplk. Angiono) po-stupem na Kisterenye.
Nová ofensiva byla zahájena 18. května, skončila však zase nezdarem. Situace na straně maďarské se totiž velmi změnila v náš neprospěch. Maďarská vláda, aby získala volnou ruku proti nám, sjednala 2. května příměří s Rumuny, takže zastavili svůj postup na Tise. Tím si Maďaři uvolnili značné síly a ihned je obrátili proti nám. Organi-sovali velkou protiofensivu soustředěnými silami, vybavenými značným válečným materiálem. Již 20. května donutili 6. legionářskou divisi vyklidit Miškovec. Po 25. květnu, pokusivši se předtím znovu dobýt Miškovce, byla pak 6. legionářská divise Zatlačena přesilou až na čáru Tornal'a, Szendró, Irota, Magas hegy 322. Také lučenecká skupina musila ustoupit a do 23. května stála II. brigáda za Ipl'em, IV. brigáda v prostoru Feledince, III. brigáda pak v prostoru Martinova-Rimavská Seč. Zcela stranou od těchto bojů došlo už 1. května k bitce u Komárna. Maďaři se chtěli přepadem zmocnit Komárna, spoléhajíce na pomoc maďarského obyvatelstva. Narazili však na hrdinský odpor komárenské legionářské posádky, která pod velením majora Basla1 nejen útok odrazila, ale způsobila nepříteli citelnou a krvavou porážku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | Web | 25. června 2008 v 23:24 | Reagovat

Moc pěkné, až jsem cestou z práce přejel zastávky :-)

2 Petr Tlach Petr Tlach | E-mail | Web | 26. června 2008 v 18:44 | Reagovat

Dave:

Tak to je dobré, se stane.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama