Československá armáda v bojích na Slovensku a na Těšínsku (část 3)

25. června 2008 v 21:23
Maďaři se nespokojili zatlačením našeho vojska na původní demarkační čáru. Pojali úmysl vypudit nás ze Slovenska vůbec nebo aspoň dobýt zpět velké jeho části a tím postavit mírovou konferenci před hotovou událost. Připravovali proto mocný útok silami, které si uvolnili na základě příměří sjednaného 2. května s Rumuny. Kromě převahy početní měli proti nám hlavně převahu materiálu. Zahájili ofensivu 30. května, právě v době, kdy na naší straně francouzští důstojníci přejímali velení z rukou italských a nebyli ještě dokonale obeznámeni se situací a s terénem. Naše jednotky byly Z valné části fysicky vyčerpány. U některých se projevoval i pokles kázně. Pěší prapory měly velmi malé početní stavy, jen 200-250 mužů. Nebylo záloh, ani dělostře-lectva, i střeliva byl velký nedostatek.
Proto bylo jednou z prvních starostí náčelníka francouzské vojenské mise generála Pellé, jenž byl 26. května jmenován náčelníkem československého hlavního štábu, organisovat nejen doplňování vojsk na Slovensku, ale i budování nových jednotek a zejména pak vytvořit válečný průmysl. 4. května se stal gen. Pellé vrchním velitelem čs. vojsk na Slovensku.
Jakmile Francouzi převzali velení od Italů, byla naše vojska rozdělena na dvě skupiny: západní pod generálem Mittelhauserem a východní pod Hennocqueem. S počátku měla východní skupina více vojsk, ale později se síly obou skupin vyrovnaly. Materiálně byla však skupina Mittelhauserova od počátku silněji vybavena.
Maďarské útoky vnikaly na Slovensko současně v několika směrech. S počátku vyvíjeli Maďaři hlavní úsilí proti skupině Hennocqueově, a to zejména ve směru na Košice. Tam doufali v nejsnazší úspěch, jenž byl i politicky vítaný; mohl vést k utvoření společných hranic mezi Maďarskem a Polskem a k odtržení Podkarpatské Rusi od Slovenska. Vojensky měl ten význam, že rozděloval naše síly na dvě části, z nichž východní mohla být úplně odříznuta ode všech válečných zdrojů. Útok na Košice byl provázen útoky údolím řeky Slané od Tornaly na Plešivec a Rožňavu a ofensivou od Slovenského Nového Města na Michalovce. Fronta skupiny Hennocqueovy byla proražena maďarskou přesilou (tři divise ví., dvě divise v 2. sledu) a 6. června se zmocnili Maďaři Košic. Nemohli však svůj úspěch rozvinout k západu, kde odpor 6. legionářské divise gen. Chaborda, zejména pak 30. p. pluku (pplk. Beran), zabránil Maďarům pronik' nout údolím Hornádu na Spišskou Novou Ves. Zato mohl protivník dosáhnout Barde' jova a polských hranic; na východě pak zatlačil 3. divisi gen. Destremeaua k Rumunům. Maďaři dosáhli sice čáry Rimavská Baňa-Vel'ká Poloma-Smolník-Gelnica-Li' piany-Bardejov-Humenné-Michalovce-Vajany, ale polovina jejich sil, zasaje' ných proti nám, byla skupinou Hennocqueovou poutána.
Po dobytí prostoru Košic přenesli Maďaři své úsilí na západ, proti Novým Zámkům. Na západě tísnili už od počátku naše slabé síly zejména na směrech Parkán-Nové Zámky, Ipol'ské Šáhy-Levice, od Balažských Ďarmotů a Lučence na Krupinu a Zvo' len. Skupina generála Mittelhausera musila hlavně na svém východním křídle hodně ustoupit a Maďarům se podařilo dosáhnout v prvních dnech června čáry Nové Zám' ky-Burany-Vráble-Zlaté Moravce-Nová Baňa-Bělá-Zvolen-Detva.
Ale naše vrchní velení zůstalo věrno osvědčené zásadě, že nejlepší obranou je útok. Skupina Mittelhauserova, zesílená asi o třetinu, již od 7. června útočí směrem na Levice brigádou plk. Kieffera, které má pomáhat 2. divise gen. Šnejdárka útokem od severu z prostoru Banská Stiavnica. Ale 2. divise nemohla včas zasáhnout a naše voj' sko, které 10. června stálo už před samými Levicemi, musilo ustoupit za Hron pod th' kem maďarské protiofensivy, zahájené 12. června.

Generál Mittelhauser však připravuje ihned novou ofensivu hlavní silou po ose Vráble-Kalníce-Levice. Šnejdárkova divise má při tom za úkol proniknout přes Krupinu na jih do boku a týlu Maďarů v prostoru Levic. Ani východní Hennocqueova skupina nezahálí. Reorganisuje velení (tvoří t. zv. provisorní divisi Parisovu v prostoru západně od Košic, na svém pravém křídle) a připravuje na 14. červen ofensivu v souladu se skupinou Mittelhauserovou. Útok však může vyrazit až 16. června jak u za' padni, tak u východní skupiny. V západním Slovensku se nepodařilo dobýt vytčených cílů, protože Maďaři přisunuli k Levicím další zálohy. 17. června provedli dokonce protiofensivu a zatlačili naše vojska za řeku Žitavu. Energická činnost Mittelhauserovy skupiny připoutává však k západnímu Slovensku stále větší maďarské síly a vyčerpává jejich zálohy.
Skupina Hennocqueova útočí 16. června divisi gen. Parise směrem na Rožňavu a divisi gen. Destremeau na Michalovce. Rožňavy a Michalovců je dobyto, ale od Košic vykonávají Maďaři silný tlak na naši košickou skupinu ve směru na Spišskou Novou Ves. Přes místní ztrátu terénu se nám však daří zabránit maďarskému postupu v údolí Hornádu, při čemž se vyznamenává zejména 30. pěší pluk.
To všechno jsou vlastně poslední pokusy maďarského vrchního velení o to, aby udrželo v svých rukou iniciativu operací. Ta přechází v druhé polovině června úplně do našich rukou. Maďaři jsou nuceni držet v prostoru Levic sedm osmin svých sil, ne' mají už záloh, vidí, že nedosáhnou svého strategického cíle - Vrútek, nemají nadějí na úspěch u Košic. Na naší straně je v záloze celý armádní sbor generála Podhajského na Moravě, v síle 24 praporů a 33 baterií. Na den 25. června připravuje gen. Mittelhau' ser všeobecnou ofensivu a gen. Hennocque se chystá podniknout rozhodný útok na Košice, který si připravuje místními akcemi, jimiž hledí dosáhnout terénních výhod.
Maďarská vláda je si vědoma, že její vojska neodolají tlaku naší ofensivy. Mimoto nemůže postavit téměř nic proti Rumunům, kteří stojí na Tise. Přistupuje tedy na podmínky, které jí klade Dohoda, a tak dochází 24. června k zastavení bojů. Maďarská vojska jsou nucena ustoupit za neutrální pásmo stanovené Dohodou. Do 5. července vyklidily maďarské oddíly terén, prozatímně přiznaný naší republice. Dodatečně přiznává nám Dohoda předmostí u Bratislavy, a to je obsazeno 14. srpna naším vojskem téměř bez; boje.
Obrázek účasti naší armády při budování základů naší republiky by nebyl úplný, kdybychom se aspoň stručně nezmínili i o vojenských akcích na Těšínsku na počátku roku 1919. Těšínsko, které po 600 let patřilo k českému státu, stalo se hned po pře' vratu s hlediska národohospodářského sporným územím pro polské požadavky. Na Těšínsku se utvořila Rada Narodowa, která 30. října 1918 prohlásila celé Těšínsko až po Ostravici za část polského státu a uchopila se tam vlády. Polské obyvatelstvo na Těšínsku se stalo předmětem politické agitace v prospěch Polska, agitace, která někdy nebyla vedena jen prostředky ideovými. Politické napětí vyvrcholilo, když polská vláda ve Varšavě 10. ledna 1919 schválila statut správní komise pro Halič, Těšínské Slezsko, Oravu a Spiš jako části polského státu. Současně rozepsala v těchto oblastech volby do polského sejmu dne 25. ledna.
My jsme se však nemohli Těšínská zříci, neboť bychom se byli vzdali nejen svého starého historického práva, ale i důležitých oblastí hospodářských. Uhelná pánev kar' vinská a železniční spojení se Slovenskem přes Těšínsko byly pro nás naprostou nezbytností. Naše vláda poslala tudíž do Varšavy 21. ledna 1919 notu, ale nedostala na ni odpověď. Proto bylo rozhodnuto zahájit 23. ledna vojenský postup na Těšínsko.
Protože jsme současně obsazovali Slovensko a také zněmčené území, nebylo po ruce mnoho sil k obsazení Těšínská. Jádro tvořil 21. pluk francouzských legií a II. brigáda
0 šesti praporech, dvou bateriích a jedné eskadroně, která se do 25. ledna přesunula na Těšínsko z Uherského Hradiště. Kromě toho byly k disposici tři samostatné prapory, dva dobrovolnické prapory (bohumínský a orlovský) a později ještě dva prapory slovácké brigády, tři prapory dobrovolnické a tři prapory od některých náhradních těles. Skutečným velitelem našich vojsk na Těšínsku byl plukovník Šnejdárek. Nařídil zahájit postup 23. ledna 1919 na Bohumín a Karvinnou, když předchozí jednání s polským velitelem plukovníkem Latiníkem o dobrovolném vyklizení Těšínská nevedlo k cíli.
Obsazení Bohumína i s nádražím bylo provedeno za velení majora Bláhy velmi rychle III. praporem 21. pluku francouzských legií spolu s dobrovolnickým praporem bohu-minským. K těmto jednotkám se připojil večer ještě prapor 11/54. Na Karvinnou postupovala skupina majora Vlasáka, I. a II. prapor 21. pluku francouzských legií za poď póry dobrovolnického praporu orlovského a praporu 1/93 v Lazech. Poláci vyklidili Karvinnou do rána 24. ledna. Z Jablunkova postupovala na Frýdek skupina kapitána Aujeského (I. a II. prapor 35. pěšího pluku italských legií a legionářská baterie 1/5). Dostihla svého cíle 26. ledna ráno. Ve dnech 24. a 25. ledna se přesunuje na Těšínsko
1 šest praporů II. brigády z Uherského Hradiště.
S těmito silami bylo už možné zahájit postup na Těšín, a to třemi proudy: 21. legionářský pluk z Fryštátu a Šolce na Louky, II. brigáda přes Těrlicko a Stanislavice, italští legionáři Aujeského přes Tošonovice na Těšín. V bojích 25. a 26. ledna byly polské oddíly u 2ebrzydovic, Stonavy a Louky poraženy a 27. ledna byl bez boje obsazen Těšín jedním praporem II. brigády. Polská vojska zahájila ústup za Vislu.
Obsazením Těšína, v němž se 27. ledna shromáždila celá II. brigáda a 21. pluk francouzských legií, nebyla ještě zajištěna železniční trať Bohumín-Těšín-Jablunkov- Čadca, které jsme nezbytně potřebovali k rychlému spojení se Slovenskem. Proto plk. Šnejdárek na rozkaz MNO. připravil svá vojska k postupu k Visle, aby obsadil její za' padni břeh. Za tím účelem reorganisoval velení, rozděliv své síly na tři skupiny: severní, střední a jižní. Severní skupina v síle sedmi praporů, dvou baterií a obrněného vlaku tvořila kombinovanou brigádu mjr. Bláhy a měla obsadit západní břeh Visly od Stru' mieně po Malé Ochaby. Střední skupina, II. brigáda plk. Hanáka (sedm praporů, pět baterií, půl eskadrony), dostala úsek Visly od M. Ochabů přes Skoczów do Harbu' tovic. Jižní skupině o dvou praporech 35. pluku italských legií velel mjr. Ingr. Měla za. úkol krýt jižní bok II. brigády a obsadit Jablunkov. Plk. Šnejdárek měl v zálome ještě čtyři prapory.
30. ledna ráno za velkého mrazu byl zahájen postup k Visle. Severní skupina dosáhla po menších bojích svého cíle. Zato střední skupina narazila na tuhý odpor, zejména u Kisieíówa, u Loňszky a Godziszówa. Poláci chtěli zejména udržet Skoczów s přeď mostím. Jejich postavení bylo však ohroženo v obou bocích, a proto polský velitel plk. Latiník vydal v noci s 30. na 31. leden rozkazy k ústupu za říčku Ilównici.
Plk. Šnejdárek se chystal podniknout 31. ledna sbíhavý útok na polská postavení u Skoczówa a použít k tomu svých záloh. K útoku však už nedošlo. MNO. vydalo roz' kaz zastavit další ofensivu na východ. Proto plk. Šnejdárek ujednal s plk. Latiníkem příměří od 1. února 1919 na sedm dní, které se mělo automaticky prodlužovat o dalších sedm dní, nebylo4i 48 hodin před uplynutím lhůty vypověděno. Smluvil rovněž demar-kační čáru, kterou byla čára dosažená boji 30. ledna. Plk. Latiník odvolal své rozkazy k ústupu za Ilównici. Naše vojska zůstala na demarkační čáře v obraně do 26. února, kdy zahájila ústup na novou demarkační čáru, stanovenou dohodovou misí (vedenou gen. francouzské armády Niesselem) na základě úmluvy, sjednané 3. února v Paříži mezi Dr. Benešem a R. Dmowským. Nová čára šla přes Bohumín i Karvinnou, na za' pád od nádraží těšínského na Ropici a Milíkov. Tím se dostalo železnice Bohumín- Těšín-Jablunkov Polákům, což nám velmi vadilo při našem tažení na Slovensku. Ježto demarkační čára směla být s obou stran střežena jen slabými vojsky, uvolnily se na Těšínsku síly, zejména IV. brigáda (došla začátkem února), takže mohla být odeslána na Slovensko.
Demarkační čára zůstala v platnosti do 28. července 1920, kdy bylo Těšínsko rozděleno mezi náš a polský stát a stanoveny definitivní hranice. Ty byly vedeny tak, že důležitá pro nás trať Bohumín-Těšín-Jablunkov připadla nám, stejně jako důležitá ostravsko-karvinská uhelná pánev. Počátkem srpna 1920 byla naše část Těšínská obsazena v klidu a vojenské akce tím skončily.
Ohlížíme-li se dnes po 20 letech zpět na úlohu, kterou mělo naše vojsko v prvních měsících trvání naší republiky, vidíme jasně, že by bez něho nebyly hranice našeho státu takové, jaké jsou. Naše rodící se branná moc byla hned s počátku postavena před úkoly velmi těžké a velmi odpovědné. Poválečná únava způsobila, že význam, důležitost a potřeba branné moci nebyly všude a vždycky chápány tak, jak by toho byly zasluhovaly tehdejší poměry a jak to žádalo i nebezpečí, ohrožující náš stát. A přece tato mladá, postupně rostoucí armáda se hned s počátku střetla s protivníkem na půdě slovenské a byla s to zastavit jeho nebezpečný postup. Nejen to, dovedla si získat vlastní silou převahu nejen materiální, ale i morální, která přesvědčila protivníka o marnosti boje a přispěla k jeho kapitulaci. Co jsme získali, získali a udrželi jsme vlastní silou a s velkými obětmi. Je na bíle dni, že můžeme spoléhat jenom na své vlastní síly a musíme se opírat o armádu silnou, dokonale vyzbrojenou a vycvičenou, prodchnutou přesvědče' ním o vítězství práva a spravedlnosti, připravenou k obraně dědictví našich otců a věrnou zásadě: po cizím netoužíme, ale své si nedáme vzít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dave Dave | Web | 25. června 2008 v 23:24 | Reagovat

Moc pěkné, až jsem cestou z práce přejel zastávky :-)

2 HUMMY HUMMY | 26. června 2008 v 15:11 | Reagovat

to opisuješ z těch knih ručně???

3 Hammer Hammer | E-mail | Web | 26. června 2008 v 17:49 | Reagovat

HUMMY: vždyť v komentářích u části 1 psal že to skenuje

4 Petr Tlach Petr Tlach | E-mail | Web | 26. června 2008 v 18:43 | Reagovat

HUMMY:

Scenuji, protože existuje funkce převést na text, takže místo, aby jsi vytvořil obrázek, tak se ti vytvoří textový soubor, chytré co, nemusím nic opisovat, jen nascenuji a je vymalováno.

5 FriZY FriZY | 26. června 2008 v 22:21 | Reagovat

Naozaj zaujimave citanie. Dik za clanky!!!

6 Spit Spit | E-mail | Web | 26. června 2008 v 23:39 | Reagovat

Ahojte pánové,

sice to moc nesouvisí s textem, ale kdo chcete, přijeďte se podívat na naši bojovou ukázku! Více info na našem webu (KVH Břeclav má nové webovky, odkaz máte  tady u komentáře).

Ještě bych chtěl omluvit mou absenci. Poslední dobou prostě není čas.

...a modu přeju hodně zdaru!  ;)

7 HUMMY HUMMY | 27. června 2008 v 6:58 | Reagovat

Petr Tlach

ahhh. tak

8 Petr Tlach Petr Tlach | E-mail | Web | 27. června 2008 v 13:56 | Reagovat

Spit:

Případně mi pošli na email co chceš, abych napsal a dám to jako novinku, zasloužíte si to.

9 jiri jiri | 27. června 2008 v 19:24 | Reagovat

Ja vim ze si nezaslouzim ale prosim jestly by nebylo mozne  jestly mas aky obrazek  tanciku vz33 na netu sou jenom same  neurcite . Jelikos vim ze tve modely sou  velice do detailu realne klidne i z  muze byt ten co mas do armi , potreboval bych  aspon bok apohled z vrchu .

10 Petr Tlach Petr Tlach | E-mail | Web | 27. června 2008 v 21:58 | Reagovat

jiri:

Tak to budeš mít problém, pokud sháníš takové, protože z vrchu neseženeš a z boku jsem jen prototypy ze zkoušek, ale né sériová, tam jsou jen ty co se ti nehodí, nač to bude?

11 jiri jiri | 28. června 2008 v 8:11 | Reagovat

Chi skusit postavit model asi 1:35 . us sem postavil oa vz30  je z pairu a z plechu z plechovky . Tancik chci jen z plechu  a jen pojezd bude z neceho jineho . premyslel sem o modelu tak 1:10 RC ale zas nejsou prachy na rc vybavu:-) . Vojaky sem si musel sam udelat upravou z anglickych nebot nase nikdo nedela.  Ale ja verim  tem detailum na tvem modelu zkouknu tvuj model do army a bude to ideal:-) uvidim co  bude kdys mam prazdniny taky bych rad dodelal model vzduchovky.    As bude tč 33 pokud budes chtit poslu foto.

12 jiri jiri | 28. června 2008 v 9:37 | Reagovat

us mam bokoris , ze zadu do zvladnu, ze predu taky ,bohate postaci kdys pridas obrazek sveho tč  do army zvrchu ,jestly muzu prosit. ( jedine co potrebuju pliblizny pomner sirky blatniku ku kabine)

13 jiri jiri | 28. června 2008 v 9:53 | Reagovat

Hezky na  netu sem nasel informaci ze kousek od mista kde bydlym byl sb IV  v Praslavicich (zaloha) = 3x tank vz35 . Teda pokud neni vic Praslavic

14 WalterCZ WalterCZ | 28. června 2008 v 10:20 | Reagovat

Spit:

To vypadá zajímavě. Já jedu o prázdninách na přestřelku ve Slavonicích a budu si moc i zastřílet (táta si pučí 2 pušky jakoby na sebe, už jsme se dohodli z organizátorem). To bude prdel střílet henlajnovce!!!

PS: ještě že je to v lese, pač jinak bych se v uniformě upekl. To na Cihelně (kam taky pojedu, ale nevim jestli mi dovolí pušku, možná si budu muset vystačit se vzduchovkou) je to na poli a tam se asi uvařim ve vlastní šťávě.

15 Patton Patton | E-mail | 28. června 2008 v 10:47 | Reagovat

jo na slavonice bych chtel taky zajet kdy to presne bude?

16 Petr Tlach Petr Tlach | 28. června 2008 v 10:49 | Reagovat
17 jiri jiri | 28. června 2008 v 16:27 | Reagovat

dik  moc. us mam skoro planek

18 Spit Spit | E-mail | Web | 28. června 2008 v 18:50 | Reagovat

WalterCZ:

Na Cihelně se možná uvidíme ;)

19 rod rod | Web | 21. června 2015 v 23:08 | Reagovat

půjčka 10000 ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama